Tak jak to bylo doopravdy s těmi „salónky“, pane Shabu?

 

 

 

Všechno začalo tím, že novinář Martin Shabu z LN, v jednom z asi 20 útočných článků, kterými mě "zcela náhodou" ostřeloval před výběrem nové vlády, osočil, že jsem v čele Ministerstva pro místní rozvoj zneužila VIP salónky na letišti Václava Havla za celkovou cenu 300 tisíc Kč. Mám teď konečně trochu času, proto se mohu začít zabývat starými podrazy. Pojďme, pane Shabu, se teď podívat na to, co jste napsal, resp. nenapsal, a možná dostal za úkol nenapsat...


Stát ví, že čas jeho nejvyšších činitelů je drahý, tím spíš, když nejde o jednotlivce, ale o celý tým. Cílem zahraničních cest je proto co nejrychleji překonat dlouhou vzdálenost a co nejméně přitom tým unavit, aby bylo možné začít jednat hned po příletu a co nejlépe zastupovat Českou republiku. To neuděláte, když budete zničení z tříhodinového čekání na lavičkách, z odbavovacích front a turistů, před nimiž samozřejmě nemůžete mluvit nahlas o strategii, kterou použijete po příletu na summitu.
Proto se používají VIP salónky. Aby se ušetřil čas a nenavyšovaly se náklady za bezpečnost, někteří nelétají vůbec přes běžná letiště, ale využívají výhradně vojenská letiště a vládní speciály. To jsou doslova "létající VIP salonky" na celou dobu letu. Ty jsem i já využívala v roli ministryně obrany, ale v kritizované době jich využívali úplně jiní lidé, což pan Shabu buď neví (a pak nemá v novinách co dělat) anebo to záměrně zamlčel (a nemá tam co dělat tím spíš).


Proto mě samozřejmě zajímalo - když pan premiér na základě mého otevřeného dopisu veřejně slíbil, že nechá prověřit ekonomiku letů všech ministrů za minulé vlády – co bude dál. Jak pan Shabu poté napíše velký článek na titulku o tom, jak se utrácely peníze na jiných ministerstvech. Jenže žádný přehled dodnes nebyl zveřejněn. A žádný článek, tepající zpovykané ministry, z ideologického pera pana Shabua tudíž nevyšel a předpokládám, že ani nevyjde. Žádný novinář, tepající následně flámující Šlechtovou v saloncích, se také nezabýval tím, že ty cesty přinášely České republice stamiliony a miliardy korun. Zato od kolegů ve vládě jsem dostávala nevraživé náznaky, do čeho to rýpu, protože oni - oproti povrchní pražské kavárně – věděli, oč se jedná a věděli také, kdo a za kolik využívá vládní letky a že proti tomu jsou ty mé salónky prskavka proti vatře, pálící peníze po kufrech.

 

Chci tady proto jen ještě napsat, co by udělal kterýkoli slušný novinář, pokud by jeho snahou bylo informovat a ne popravovat. A to, spočítat, kolik z těch 300 tisíc opravdu padlo na Karlu Šlechtovou. Jednalo se o 26 letů, 17 po Evropě, 9 mimo Evropu. Těch 26 letů se za tři roky účastnilo 64 osob. Když si to vydělíte, zjistíte, že za rychlejší odbavení ministryně a za lepší přípravu pro boj o miliardy, dalo ministerstvo, které jsem v té době řídila, za jeden let pouhých 4 700 Kč. To už nevypadá tak skvěle, že, vážení novináři?


A to nemluvím o tom, že jsem kvůli evropským fondům a veřejným zakázkám létala po Evropě zásadně ekonomy třídou, jen do zahraničí businessem. Můj úplně poslední let do Bruselu v listopadu 2017 stál - pro zajímavost – jen 5 599 Kč...
To jsou důvody, proč považuji kauzu "VIP salonků" za součást ostouzecí kampaně mé osoby a proč žádný další článek, rozebírající lety ministrů už nevyjde. Protože – řekněme si to na rovinu – vůbec se nehodí do nového "přátelství" s ČSSD...

 

Text byl publikován také na osobním blogu na www.aktualne.cz

Sdílet
To se mi líbí
Please reload

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Youtube social icon
  • Twitter Social Icon

Zpracovatel: Karla Šlechtová