Bezpečnost v Evropě má být na prvním místě

(Projev, který zazněl na konferenci: Radikalizace, terorismus a ochrana obyvatelstva)

 

Dámy a pánové, dobrý den,

 

děkuji paní poslankyni Adámkové za pozvání. Tato konference je velmi plodná a její dopady určitě budou efektivní. Svůj příspěvek zaměřím na tři části. První část je o připravenosti České republiky na to, kdyby se z vnějšku odehrál nějaký problém. Druhá část o České republice jakou součásti Evropské unie z pohledu hrozeb a obrany. Třetí a poslední část o NATO.

 

 

Úvodem sděluji, že jsem Evropan a nechci vystupovat z Evropské unie, mé názory jsou velmi konstruktivní a také konzervativní. Co se týče NATO, mnohá témata, která zde padla, ať už radikalizace, migrace a další věci, mohou být pro některé politické strany a jednotlivce náznakem k tomu, abychom vystoupili z NATO. K tomu řeknu jedinou věc. Jestliže vystoupíme z NATO, budeme naprosto neobranyschopní a to ze všech úhlů.

 

NATO je pro nás opravdu zárukou kolektivní ochrany a obrany naší země. Postupně se dostávám k tomu, jakým způsobem je Česká republika zabezpečena, pokud by se opravdu něco stalo. Nepůjdu zde do detailů, protože ty už tu byly zmíněny, ale mnozí z vás určitě víte, že existuje ústřední plán obrany České republiky. Tento plán říká co, kdy, kdo a jak má dělat. A hlavně co má dělat v jakém období. Některé části tohoto plánu jsou veřejné, na to se můžete podívat, je tam uvedeno, co má dělat obrana, co má dělat policie, je to rozděleno na různá témata. Tento plán pochopitelně nebyl zatím nikdy realizován, protože jsem před takovou hrozbou nestáli. K tomu existují dílčí plány naší země, za které jsou odpovědná jednotlivá ministerstva a jednotlivé úseky, včetně policie a armády a je tam přesně definováno, co mají dělat, pokud by nastalo ohrožení.

 

Nechci zapomenout na Audit národní bezpečnosti, který zadala ještě naše Sobotkova vláda k tomu, abychom zjistili, kdo by měl v případě nutnosti co dělat. Mohu zde zmínit ukázku hybridních hrozeb, což ovlivňuje všechny a je za to zodpovědné Ministerstvo obrany s Vojenským zpravodajstvím a samozřejmě v pracovní skupině je také Ministerstvo vnitra, BIS nebo Ministerstvo zdravotnictví. Dotazovala jsem se dříve, proč má hybridní hrozby na starosti obrana a ne vnitro. Je to proto, že jde o hrozby zvenku a obrana a pod ní spadající Vojenské zpravodajství jako tajná služba je tady od toho, aby nás chránila od vnějších vlivů, které se na území našeho státu dostávají.

 

Dál se podívejme na Evropskou unii a Českou republiku. EU má zatím stále 28 členů, za pár týdnů tomu tak nebude. Nechci říkat pravděpodobně nebude, protože Velká Británie opravdu odejde. Pro nás je velmi klíčové, že za poslední rok, rok a půl od teroristických útoků se Evropská unie, Komise i parlament začali zabývat tématem Security & Defence. Před tím se o to nikdo nezajímal. Podíváte-li se na složení Evropské komise, neexistuje ani generální ředitelství, které by se zabývalo obrannou a bezpečnostní politikou. Veškerá jednání, která mají ve svém ranku jak ministři vnitra, zahraničí i obrany členských států EU, probíhají pod zahraniční agendou Evropské komise. Domnívám se, že to není v pořádku.

 

Narážím na to, co jsme slyšeli od předřečníků už při dopoledních přednáškách, že je fajn si sednout za jeden kulatý stůl. Měla jsem šanci tam sedět mnohokrát. Jednou mi paní Mogherini vypnula mikrofon potom, co jsem jako první ministr ze střední a východní Evropy řekla, že Rusko je pro Evropu bezpečnostní hrozba. Vypnula mikrofon a řekla, že to tam nebudeme řešit. Samozřejmě jsem se ozvala, že platíme stejný příspěvek jako ostatní státy, vydupala jsem si pozici a vše jsem řekla. Otázka ale je, co s tím. Politici na tato jednání jezdí s mandáty svých států. Za mě osobně je to velice nejasné. Na koho ti politici cílí? Možná jde o pěkné PR některých velkých politiků, kteří si stoupnou před vlajku EU a řeknou: my jsme se o tom bavili a jsme připraveni. Nejsme.

 

Bezpečnostní situace v EU se opravdu zhoršila. Bezpečnost v Evropě má být na prvním místě. Ve vztahu k jednání ministrů obrany mohu mluvit i z vlastních zkušeností, a protože některá jednání nebyla utajovaná, mohu říci, že v mnoha případech je to plácání do vody. Každý stát si tam řekne co chce, jak je připraven, ale když se podíváte na to, zda bychom si vzájemně pomohli, jestli bychom poslali policisty do Makedonie nebo vojáky do jiného státu, pokud by potřeboval pomoc, je to otázka.

 

Na úrovni Evropské unie, Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady mi v rámci bezpečnostní a obranné politiky chybí jasná strategie celé naší EU. Teď hrajeme vabank. Británie odejde a pro nás je Británie velkým strategickým partnerem nejen v oblasti politické a ekonomické, ale také bezpečnostní. Velká Británie platí jednu pětinu rozpočtu EU, jakmile odejdou, přijdeme minimálně o 15 procent možných evropských zdrojů, které získáváme.

 

Další otázkou, kterou jsem chtěla zmínit, je jednání ministrů na úrovni EU. Nedochází tam vždy ke shodě, dochází tam k velkým hádkám. Začátkem týdne jsme strávili s Lubošem Zaorálkem v Bratislavě na jednání Visegrádská čtyřky, kde jsme se s partnery bavili o bezpečnostní spolupráci a o tom, jak jsme připraveni, a že V4 má silný hlas. Luboš i já máme zkušenosti z jednání na Radě ministrů. Někteří členové V4, a budu jmenovat, Maďarsko nebo Polsko, nedrží svá slova a například v oblasti obranné a bezpečnostní politiky si jedou svoje. Nebo nepodpoří náš návrh, přestože to bylo předem domluveno. Politici hodně mluví, hodně vyjednávají, mají zájem o velké PR, ale ozbrojené složky, to jsou ti, kteří bezpečnost v naší zemi zajišťují.

 

Než přejdu k záležitostem ohledně NATO, kde svým názorem mnohé asi překvapím, ještě jedna věc k EU. Evropská unie je celek, který musí zůstat. Není možné, aby tady existovala jakási federace evropských států, která by neměla pořádný právní rámec, protože by byla naprosto k ničemu. Co se týče bezpečnostní strategie EU jako takové, apeluji na to, abychom měli v Bruselu klíčové schopné lidi, kteří se touto problematikou zabývají. My tam takové lidi nemáme. Máme tam lidi na Regiu, máme lidi na generálním ředitelství komunikace, kde by mě zajímalo, co tam dělají. Zrovna tohle bych zrušila a předala jinam a vytvořila větší složku Security & Defence. Je to na pořadu dne, protože pokud Evropská komise přichází s nápady jako je společná evropská armáda, pak se ptám, k čemu to bude a jak to bude fungovat. Nebo obranný fond. Neřeknu nic tajného, že vznik Evropského obranného fondu je jenom kvůli tomu, že členské státy, které jsou součástí EU i NATO (připomínám, je jich 22, po odchodu Británie 21) nestíhají vyčerpávat své rozpočty. Evropský obranný fond bude mířen i na podniky v České republice, na střední a malé především. Ta naše “velká pětka” zbrojařů má dost  a pokud jsou chytří, tak na zakázkách dokážou vydělat a hlavně dodat kvalitu, jak armádě, tak Policii ČR. Ideální by bylo pořizovat věci shodně, třeba u pancéřových vozů by bylo dobré mít je v jedné kvalitě pro všechny naše ozbrojené složky, což je prý v tuto chvíli v řešení, jde o otázku změny zákona o zadávání veřejných zakázek. Toto všechno jsou věci, které je nutné vnímat i v rámci našeho členství v EU. 

 

Pokud Evropská unie nešlápne větší rychlostí do zajištění bezpečnosti Evropy, pak budou teroristické útoky stále výrazně hrozit. Zmíním také úlohu tajných služeb. Je nutné, aby informace tajných služeb byly sdíleny. Kdybyste věděli, jak složité je dostat dva zpravodajce třeba do země, kde máme misi… Na dva takové vojáky musíme mít souhlas celého vedení daného státu, protože tam zpravodajce nechtějí. Je fajn, když jim naši vojáci pomáhají zabezpečit základny a další věci, ale o zpravodajce zájem není, pokud se nejedná o misi NATO. To se nám děje naprosto všude. Přitom mít zpravodajce na místech, odkud proudí vlny migrantů, kde jsou teroristé, je zásadní a klíčové, protože se můžeme spoléhat sami na sebe. Zároveň jsme velmi žádáni, abychom naše informace poskytli ostatním členským státům EU a v mnoha případech i kolegům z NATO.

 

Budeme slavit 20 let našeho členství v Severoatlantické alianci. To je moc pěkné, ale jsem zvědavá jak naše resorty vyhodnotí efekty našeho členství v této organizaci. Jistě víte, že probíhají politické debaty a vojenské debaty. Donedávna jsme měli šéfem vojenského výboru NATO pana generála Pavla, kterého si velice vážím a myslím, že dělal velice dobrou práci. Na politické úrovni jde o ministry obrany a čas od času o ministry zahraničních věcí. Teď si představte: probíhá jednání NATO, všechno v tajném režimu, žádné mobily, všechno vám sundají. Sedíte tam a každý stát přečte svůj projev. Není tajemstvím, že některé státy se tam dohadují, členem NATO je i Turecko, které pozastavilo uvolňování migrantů do Evropy. V této věci byl velký mediální tlak na tehdejší vládu, kdy pan premiér Sobotka musel odsouhlasit poskytování peněz k tomu, aby dohoda byla dodržena. Turecko stále dohodu drží, byť občas slyšíme nejapné poznámky “my to držet nemusíme, pošleme vám tam statisíce migrantů”, to je stále ve vzduchu a když se začnou hádat ministři obrany velké pětky, která si vydobývá vůdčí roli v rámci NATO, jde o USA, Turecko, Německo, Francii a Velkou Británii, pak dohody pro nás, ostatní členské menší státy a především Českou republiku, která jedna z mála zemí NATO je tranzitní, mohou být horší.

 

Česká republika potřebuje v NATO velice silný hlas a to jak na úrovni generálů, tak na úrovni politického vyjednávání. Dneska je generální tajemník NATO pan Stoltenberg s naším panem prezidentem v Košicích, kde zasedá tzv. B9, Bukurešťská devítka, kde slaví vstup do NATO, tak jsem zvědavá, jaké výstupy z toho budou a jak náš pan prezident vyhodnotí spolupráci.

 

Co všechno NATO nabízí ke kolektivní ochraně?

Jedna věc je jistá a je nutné, abychom si všichni uvědomili, že NATO nemá vojsko. NATO nemá techniku, nemá nic. Všechno je

 

složeno z členských států a jejich armád. NATO jako takové je úřednictvo s generálním tajemníkem. Kdyby došlo k nějaké bezpečnostní hrozbě, dokáže NATO velice rychle požádat členské státy, aby se sjednotily, vytvořily operativní misi a zasáhli.

 

Chtěla bych něco říct také k Afghánistánu a Iráku. Když do své funkce nastoupil Donald Trump, napsal na Twitteru, že stáhne vojáky z Afghánistánu. Ostatní státy na to nic neříkaly, protože se všichni báli. Za půl roku přišel Trump s dalším tweetem, že vojáky nestáhne a má kontraktory, kteří mu vynášejí prachy, protože jde většinou o americké firmy, které tam dělají obrovský byznys, takže tam vojáky nechá, ale sníží jejich počet, protože už to slíbil. Jaká je realita? Dosud Spojené státy nestáhly žádné tisíce vojáků, všichni v Afghánistánu jsou. Byla jsem tam, hovořila jsem tam s jejich generály. 

 

Politika, která se dělá prostřednictvím tweetů, sociálních sítí a má světové dopady, je naprostá kravina. Takhle se to nedělá, takhle se nemůže komunikovat a ani pan Trump by si to neměl dovolovat. Nedávno jsme slyšeli znovu, že bude Trump stahovat vojáky z Afghánistánu, po dvou letech ho to zase chytlo a následovalo pro mě bohužel nepochopitelné vyjádření našeho ministerstva obrany, že naše vojáky v takovém případě také stáhneme. Další kravina. To si nemůžeme dovolit. Pokud je tam mise NATO, jsme členy Aliance a tak se chováme. Nejsme žádná divize americké armády nebo složka amerického ministerstva obrany. To je nutné si uvědomit. Chci poděkovat všem členům ozbrojených sil naší země, jejich práce si obrovsky vážím a viděla jsem ji jak v Afghánistánu, tak v Iráku a na různých společných cvičeních. Jejich prestiž je nesmírně vysoká. 

 

Co se týče cvičení, zveme do České republiky naše partnery, Němce, Lotyše a další, aby s námi cvičili různé simulované situace na úrovni bezpečnostních sil. Ať jde o policii, armádu, výstupy jsou velké, cvičení se koná i dvě stě ročně. Děkuji ještě jednou všem za jejich práci. Chci jen říct, aby se nikdo z armády nebo policie nechtěl být politikem a nesnažil se o to, což platí i pro tajné služby. Pokud si někdo hraje s informacemi, nedej bože, aby se je snažil nějak prodávat politickým stranám, to je zrada. Informace o postupující migraci, informace o tom, jak jsme nebo nejsme ohroženi teroristickými útoky, to nejsou věci k prodeji, ale k ochraně naší země. 

 

Poslední poznámka závěrem. Je nutné mít nesmírně silnou politickou vůli, protože bezpečnostní sbory podléhají rozhodnutím a rozkazům shora. Z druhé strany je také nutné, abyste vy, pokud s něčím nesouhlasíte a víte, že je to špatně, dali svůj postoj najevo. I podplukovník se může postavit plukovníkovi, plukovník se může postavit generálovi. Ano, vím, že je to těžké, ale pokud generál něco nařídí a pak vy jdete do trestního řízení, protože jste něco podepsali, pak si musíte dobře rozmyslet, co uděláte, protože se svým svědomím žijete jedině vy sami. Myslím, že ten čas nastal.

 

Děkuji vám!

Sdílet
To se mi líbí
Please reload

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Youtube social icon
  • Twitter Social Icon

Zpracovatel: Karla Šlechtová